Jak stále říkám, můj vztah ke zbraním a střelbě vznikl ještě, když jsem byl malý chlapec a každé léto či prázdniny trávil i svých prarodičů. Jako malý kluk jsem s kamarády po okolí vyváděl neplechy, až dokud si mě jednou nezavolal děda a nerozhodl se, že mě naučí střílet ze vzduchovky. Od té doby se můj život změnil – střelbu a zabraně zbožňuju.
I když mám i zbrojní pas a na střelnici trávím vzhledem ke svým časovým možnostem hodně času, na starou dobrou vzduchovku, se kterou jsem začínal, nedám dopustit. Navíc si díky ní připomínám mé střelecké začátky a při každém výstřelu vzpomínám na dědu, který už to bohužel s námi není.
Posunutí vztahu ke střelbě i mladším
Jedno léto jsem si uvědomil, jak jsem se dostal ke střelbě já. Hned vzápětí mi došlo, že bych měl tuto zálibu posunout dalším mladým lidem, aby přežila. Jelikož nemám zatím vlastní dítě, rozhodl jsem se po konzultaci se svým strýcem, že zkusím naučit střílet jeho malého syna.
Tento 7 letý chlapec tráví, jako většina dnešních dětí, většinu času doma před obrazovkou televize, počítače nebo tabletu a střílení a zbraně pozná maximálně z akčních a krvavých her. Po dlouhé konzultaci jsme se však se strýcem dohodli, že si k nim udělám o víkendu cestu a zkusím zaujmout synovce vzduchovkou a střílením.
Střelba ze vzduchovky je nejlepší zábava na letní prázdniny
Malý Peter měl zbraně rád, ale pouze z počítačových her. Po mém příchodu k nim domů a po lehkém obědu jsem se rozhodl, že celá „akce“ může začít a došel jsem si do auta pro svou vzduchovku, broky, lapač broků a terče. Petrovi se od samé radosti a vzrušení rozsvítily oči. To byl tedy první signál, že je vše v pořádku. Dal jsem se tedy do vysvětlování všech informací, které souvisely se vzduchovkou, střelbou s ní, bezpečnostními opatřeními a podobně.
Peter hltal každou informaci a už se nemohl dočkat, když začneme konečně střílet. Po prvním výstřelu jsem věděl, že je stejně „nakažený“ střeleckou vášní, stejně tak jako jsem byl já v jeho věku, když mi dal děda poprvé do ruky vzduchovku. Stříleli jsme celé odpoledne a Petera to strašně bavilo. Rozhodl jsem se tedy, že mu svou vzduchovku půjčím, aby si mohl střílet i další dny. Podmínkou však bylo to, že bude střílet pouze pod dohledem dospělého člověka. Všechno dodržel a navíc se během léta neuvěřitelně zlepšil.
Hned v září se začal sportovní střelbě ze vzduchovky věnovat i sportovně v nedalekém střeleckém klubu. Aktuálně soutěží ve své věkové kategorii a je z něho nadějný sportovní střelec. Petrův příklad je krásnou ukázkou toho, že i dnešní mládež se dokáže odtrhnout od obrazovek a technologických hraček a věnovat se i reálnému sportu. Podmínkou je to, aby je měl kdo vést. Já jsem osobně rád, že jsem k tomuto přispěl.